P1030993 Czech Interior Designer Cottage Style Design BF Interierova designerka Interior Photography by Anna Cervinkova

Pandemie Covid-19 má přes hromadu negativ minimálně jeden pozitivní dopad – začali jsme žít víc lokálně a všímat si víc krajiny kolem sebe. Od ptáků na krmítku, přes rozkvétání jarní krajiny před našima očima, po úklid veřejného prostoru.

Ale občas to není pěkný pohled… Povodně, sucha, kalamity, monokultury… problémy způsobené desetiletími špatného hospodaření v kombinaci s klimatickou krizí, které jsou už teď dost pálivé a jen tak nevychladnou, pokud nezačneme věci aktivně řešit/měnit.

Jenže jak začít a jak přistoupit k tak globálnímu problému? Často bývám paralyzovaná, ale důležité je začít někde…

Už někdy v zimě 2020 jsme zaznamenali iniciativu Společně proti suchu – projekt Živá voda. Jde o spolek, který založil Jiří Malík a který prostřednictvím školení sítě lokálních koordinátorů mapuje velké části ČR a navrhuje změny, které budou napomáhat zadržení vody v krajině – a tím pomohou předcházet jak suchu, tak povodním.

Neváhali jsme tedy a s vidinou jarního lockdownu na chalupě v Krkonoších, zkusili jsme kontaktovat lokální koordinátorku – shodou okolností žila o dům vedle a hned jsme se pustili do mapování.

Mapování krajiny

Velká část práce právě spočívá právě v mapování krajiny. Na konkrétním území povodí menšího potoka nás zajímají podmáčená místa nebo místa, která jsou náchylná k erozi a ty zanášíme do mapy, spolu s nápady na přetvoření. Následně pak budeme vypracovávat plán pro celé území, komunikovat s vlastníky pozemků a obcí a případně hledat granty k financování potřebných úprav.

Meliorace – danajský dar minulých desetiletí

Jedno z nejčastějších slov, se kterým se při mapování setkáváme jsou meliorace – danajský dar minulých desetiletí, kdy byly vybudovány sítě trubek a svodníků, odvádějících vodu z polí, za účelem přeměnení neobdělávatelné – zamáčené půdy na plodnou. Bohužel však meliorace jsou s námi stále a právě díky nim naše pole a louky tolik vysychají, protože voda je odvedena pryč – do narovnaných koryt potoků a řek a odteče, aniž by měla šanci se vsáknout a posílit zásoby spodní vody. Země tak postupně víc a víc strádá a sucha jsou větší.

Vodní a větrná eroze

Další věc, které si všímáme je typicky důsledek scelování polí do větších celků – z krajiny zmizely přirozené meze a remízky a v místech s vyšším sklonem tedy půda bývá “splavována” přívalovými dešti (vodní eroze) a nebo bez přítomnosti větrolamů unášena během sucha větrem. Všímáme si erozních rýh a členitosti terénu a nebo v historických mapách dohledáváme, jak krajina vypadala před nástupem velko-zemědělství.

Opatření pro zadržování vody v krajině

Už při mapování automaticky přemýšlíme, jaká opatření do krajiny citlivě navrhnout. Jsou to například:

  • mělké tůně a mokřady – podmáčené místo tak poskytne cenné stanoviště pro obojživelníky, možnost vytvoření tůně je třeba přerušením meliorace na vhodném místě
  • malé přehrádky – pro zadržování splavovaných sedimentů, přehrádky ale musí být překonatelné pro ryby
  • odstranění umělého zahloubení nebo zatrubnění toků – když je tok nepřirozeně zahloubený, krajinu kolem odvodňuje místo toho, aby jí sytil
  • navrácení přirozených meandrů uměle narovnanému toku – zpomalení toku a navrácení cenných stanovišť, sedimentace materiálu místo splavování
  • obnovení remízků a větrolamů – pro zabránění větrné eroze – když je pole moc velké a nedělené, vítr nabírá sílu a odnáší půdu (viz. třeba větrné víry na jižní Moravě, kde je to nejmarkatnější)
  • opatření proti okusu přemnoženou zvěří – pro přirozenou obnovu lesních porostů

Krajina jinýma očima

Postupně začínáme na krajinu kolem nás koukat úplně jinýma očima. Při cestě přes polabskou nížinu bezděčně trhneme okem po každém sebemenším náznaku nějakého vodního toku a v hlavě nám hned začínají růst představy jak by ten zregulovaný, napřímený chudák mohl vypadat… kolik mezí dříve bylo asi na nekonečných lánech řepkových monokultur, kolik tisíc kilometrů zaoraných polních cest a remízků.

Naopak ale také pozorujeme, jak si příroda bere některé věci zpět, jak se na neudržovaných polích rychle vytvoří lesík z náletových dřevin a nebo jak si potok vytváří meandry kolem svého 60 let starého betonového koryta.

Jak se zapojit?

Je to dost jednoduché, stačí jít na stránky Živé vody a najít si v mapě projektů kontakt na lokálního koordinátora, pokud ve vaší oblasti je. Pokud ve vašem okolí lokální koordinátor ještě není, můžete se zúčastnit jednoho z pravidelných školení pro lokální koordinátory a stát se jím.

Skautský institut skvěle iniciuje aktivitu a zapojení skautů do dění ohledně stavu České krajiny: povodně, sucha, kalamity, monokultury… problémy způsobené desetiletími špatného hospodaření v kombinaci s klimatickou krizí, které jsou už teď dost pálivé a jen tak nevychladnou, pokud nezačneme věci aktivně řešit/měnit. Přijde mi, že přesně tohle je něco, v čem skauti můžou najít uplatnění.

Pro začátek SI vytvořil třeba tenhle přehledový list, jak se můžete jako jednotlivec/oddíl/středisko zapojit a je to samozřejmě přenositelné i najakoukoli jinou organizaci nebo jednotlivce/skupinu: odkaz na Google Drive tady.

Dále vydává 4 videa o problematice vody, lesů & krajiny: https://www.skautskyinstitut.cz/krajina-v-nasich-rukou

Více info najdete na webu Živé vody: https://spolecneprotisuchu.cz/model-ziva-krajina/

Environmentální žal je tu nonstop, zvlášť když věci v globálním měřítku se ovlivňují dost těžko, ale začít u sebe a zapojit se do lokálních inciativ mi dává smysl.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.